Ještě před tím, než jsme dorazili přeplněným céčkem do stanice metra Letňany, tak na oficiálním instagramovém profilu akce bylo oznámeno, že nám trošku zapršelo, a tak se v areálu udělaly v některých místech blátivé louže. Nadšený jsem nebyl, protože na den přesně před šesti lety jsem právě na Majálesu uklouzl, hodně blbě jsem spadl a vyhodil si koleno, a tak jsem noc strávil na Bulovce. Tehdy jsem přebíhal na jinou stage na koncert kapely Rybičky48. Jejich pecka Slibuju, že nebudu pít mi hrála v hlavě ještě pár dní. Ale zpátky k letošnímu roku! Pořadatelé na zhoršené podmínky upozornili, a to se cení! Nakonec to tak hrozné nebylo, a jelikož za celé odpoledne spadly asi dvě kapky, situace se nijak nezhoršila a já dorazil domů celej.

Před vstupem do areálu se utvořily vcelku velké fronty, jejichž odbavení ale probíhalo rychle, a tak jsme během deseti minut měli na rukách pásku a v ruce nadupaný program, který sliboval perfektní hudební zážitek. Tři stage byly tentokrát postaveny hodně daleko od sebe a nebylo to vůbec na škodu. Pódium Hitrádia City sázelo na miláčky českého publika, jejichž písničky zná každý. Stage Rádia Spin nabídla to nejlepší z české a slovenské hiphopové scény a na Fuck Cancer Stage se pogovalo na punk-rockové kapely.

U prvního stánku jsme si koupili Plzeň za 70,-, na výběr byl i Gambrinus za 60,-, do vratného kelímku, což je jedna z věcí, která se na českých festivalech chytla a vytlačila tak jednorázové plastové kelímky. Majáles by mohl ještě podchytit výrobu třetinkových kelímků a nabízet v nich míchané drinky a zbavit se tak zbytečných plastů úplně. Tak snad příště.

S pivem v ruce jsme se vydali na poslední půlhodinku setu songů Ewy Farne. Obloha byla sice zamračená, pofukoval studenější vítr, ale Ewa svou energií dokázala vykouzlit takřka letní atmosféru. A možná i proto si vysloužila žádost o ruku od jednoho člena družiny krále Majálesu! Její pecku Měls mě vůbec rád, která letos slaví sedmnáct let od svého vydání, zpívali všichni včetně drsných punkerů a cool hiphoperů. To je na těchto festivalech nejlepší. Hudba spojuje, odpadají škatulky a člověk tak může v davu vidět dlouhovlasé návštěvníky v černých outfitech zpívající Ty a já jsme jedno jen ze dvou částí… s Richardem Krajčem nebo blonďaté princezny házející hlavou na Holku s lebkou od Vypsaný fixy. Love it!

Během chvíle se areál zaplnil spoustou lidí a bylo jasné, že letos to bude velké. Někteří postávali u svých oblíbených stánků s pitím, někteří se bavili na piknikových dekách s partou přátel, někteří využívali doprovodného programu a zapojili se do různých aktivit a někteří se pohupovali do rytmu a zpovzdálí sledovali dění na pódiu, které vtipně moderoval už poněkolikáté Jakub Kohák. Před každým stánkem s jídlem se tvořily dlouhé fronty čekatelů, kterým nebylo líto dát za sekanou v housce klidně i dvě kila a za hot dog minimálně stovku. Cuba libre vyšlo asi na 130 kč. I ten, kdo se nechtěl opít, musel sáhnout hlouběji do kapsy. Možná i proto se všude povalovala spousta prázdných lahví, které evidentně návštěvníci propašovali dovnitř bůhví jak. Nějaké tipy jak na to?

Slovenské Iné Kafe vsadilo nejen na své největší hity, ale taky na několik coverů, které jsou pro skupinu tohoto jména a historie zbytečné. Já bych radši obohatil setlist o kousky, které za svou skoro třicetiletou kariéru tak často nehrají. Kapela Jelen, která čítá asi tolik členů jako fotbalový tým i s trenérem dohromady, využívá tradičních nástrojů a jejich zvuk je tak netradičním zjevením na festivalových pódiích. Jejich hudba je příjemným oživením současného mainstreamu. Slovenská hvězda Sima přivezla několik tanečníků a DJ, zazpívala své největší hity, ale celý její set působil spíš jako jeden velký remix, ve kterém ani jedna ze skladeb nezazněla celá. V místě, kde jsme stáli, se objevili i dva účastníci drsné reality show Survivor, a tak se veškerá pozornost našeho okolí soustředila spíš na ně než na interpretku.

Koncerty Tomáše Kluse jsem před několika lety vyloženě vyhledával, ale časem na mě začaly být prostě trochu moc. Mistr slova a improvizace začal víc mluvit než zpívat. Jeho set jsem nestihl, protože jsem stál desítky minut dlouhou frontu na kebab. A ten byl nakonec malej a skoro bez masa! Za dvě kila! Ukázkovou show předvedli No Name, kterým publikum zobalo z ruky hlavně kvůli charismatickému frontmanovi Igorovi, jeho trefným vtípkům, kroutícímu se zadku a nesmrtelným hitům. Kdo nezpívá, nežije.

Kapela Kryštof je známá svými barevnými show, které připomínají koncerty kapely Coldplay. Richard Krajčo a jeho band hopsali po pódiu, zahráli ty největší pecky a rozezpívali celý dav. Málem došlo i na striptýz frontmana. Z toho ale nakonec naštěstí sešlo kvůli dětem v první řadě, které Krajča vyděšeně sledovaly v začátku jeho obnažování. Kryštofové ale potvrdili, že umí na všech frontách! I ten Agrofert už jim byl snad i odpuštěn!

Překvapením v mnoha směrech bylo vystoupení mladého sympaťáka Sofiana Medjmedje. Ten i přesto, že je na scéně v podstatě nováčkem, zazpíval na hlavní scéně před zraky velice slušně zaplněné plochy na stání. Nutno říct, že hlasově je velmi dobře vybaven a jeho show tak nebyla vůbec špatná, což ocenily i přítomné divačky, které zpěváka zasypaly několika kusy spodního prádla. Hlasová vybavenost asi není jeho jedinou předností… jak sedíme na pláži a já ti mažu záda… ♫

O působivou ohnivou show se v závěru programu postarala kapela Rybičky48, která za více než 20 let svého fungování vyprodukovala pořádný kotel notoricky známých songů. Hit Zamilovaný/Nešťastná, i přes absenci Báry Zemanové, odzpíval dav v podstatě sám.

A tím náš den skončil. Koupili jsme si poslední pivo na cestu a vydali se k přeplněné stanici metra Letňany, kde jsme se nějakou dobu mačkali, strkali a snažili se dostat do jednoho z vozů soupravy. A světe div se, sluníčko svítilo všeho všudy asi dvacet minut, a já si stihl spálit čelo! Tak zase za rok!