Po několika změnách termínu i názvu celého turné se fanoušci pop-punkové zpěvačky Avril Lavigne dočkali její již třetí pražské návštěvy. Do našeho hlavního města tato osmatřicetiletá interpretka zavítala po patnácti letech. Jméno teenagerské ikony rezonovalo převážně v prvních deseti letech nového tisíciletí. Avril udávala směr a stala se vzorem mnoha mladých lidí. I dnes dokázala vyprodat jednu z velkých pražských hal!
Evropské turné bylo oznámeno na rok 2020 a mělo propagovat tehdy aktuální desku Head Above Water. Pak ale přišlo to, o čem všichni víme, ale raději už nemluvíme, a termíny se posouvaly a posouvaly. Avril Lavigne stihla za tu dobu vydat povedenou desku Love Sux, na které se hudebně vrátila ke svému 20 let starému debutu Let Go! To je vše ale historie. Naše kroky povedou na místo činu, a to do holešovické Sportovní haly Fortuna, kde se celá akce uskutečnila.
Nebudu lhát! Na koncert jsem šel trošku s obavami. Pročetl jsem si články, které vyšly bezprostředně po obou návštěvách Avril v Praze v letech 2005 a 2008, a dost se rozcházely v názorech. Znuděná, bez emocí, bez kontaktu s publikem, mečící, bez talentu. Nebo taky vřelá, uhrančivá a dobývající naše hlavní město svou dechberoucí show. Pravda bude zřejmě někde na půli cesty. Tyhle obavy jsem ale zahodil hned po odbavovací kontrole u vstupu do oldschoolové haly, která by si nějakou tu rekonstrukci určitě zasloužila, když v ní vystupují takové hvězdy.
Photo from Avril Lavigne Official Instagram
Několikatisícové publikum čítající snad všechny generace bylo pořádně naspeedované díky předkapelám - Girlfriends a Phem. Potěšilo mě, že v davu bylo vidět hned několik fanynek a fanoušků stylizovaných do outfitů typických právě pro Avril – kostkované sukně jako ze školní uniformy, barevné pruhy ve vlasech nebo síťovaná rukavice na jedné ruce. Trička, mikiny a placky z oficiálního merche zpěvačky byly samozřejmostí a na místě také k zakoupení.
Atmosféra byla skvělá. Ve chvíli, kdy se na obrazovce objevilo sestříhané video z celé zpěvaččiny kariéry doprovázené coverem písně Bad Reputation od Joan Jett , halou se ozval sborový jásot, který 155 cm vysokou Avril doprovodil až na pódium. Start odpálila peckou Bite me, která je prvním singlem nové desky, a ukázala, že kromě kapely jí budou pomáhat i vokály z halfplaybacku a v náročnějších částech písniček jí pomohou návštěvníci koncertu. Škoda! Následovala roztleskávací hitovka What the hell, chorálová a taky první vrchol večera. Singl Complicated zněl na přelomu tisíciletí z každého rádia, byl nominován na Grammy, a ani po letech neztratil nic ze své chytlavosti. Nostalgie level milion.
Balada When You´re Gone byla pěvecky trošku rozpačitá, ale kytarová Wish You Were Here ukázala, že Avril není špatnou zpěvačkou, umí se do toho opřít a její barva hlasu se i v některých polohách příjemně poslouchá. Moji nejoblíbenější My Happy Ending zpívala celá hala a Avril v ní byla zcela přirozená. Prostě holka s kytarou odvedle. Zcela zbytečně vyzněl cover písně All the Small Things od Blink-182, místo kterého mohla zaznít třeba rytmická Smile, která se do šestnáctipoložkového setlistu nedostala. Nepovedla se ani úderná Love Sux, při níž interpretka zasedla za bicí, a to písni spíše uškodilo a přišla tak o potřebný drive.
Závěr koncertu se nesl ve znamení megahitů Girlfriend a Sk8er Boi, při kterých tancovali a skandovali snad všichni. Ti, kteří měli až do této chvíle pochybnosti, jestli Avril vlastně umí nebo neumí zpívat, museli při přídavku Head Above Water uznat, že nějaký ten talent tato kanadská zpěvačka opravdu má. Balada, která vznikla ve chvíli, kdy zpěvačka bojovala s lymskou boreliózou, tak dostala ještě hlubší a osobnější rozměr. Závěrečnou písní byla více než dvacet let stará I´m With You.
Photo from Avril Lavigne Official Instagram
Avril Lavigne není zpěvačkou, která by bourala svým hlasem haly jako třeba Adele. Občas jí to ujede, občas tam něco chybí a občas něco přebývá. Nic to ale nemění na tom, že svými písničkami si podmanila celý svět. Možná ještě dnes těží ze svých začátků a spoléhá na nostalgickou notu, ale proč ne! Člověk si rád vzpomene na doby, kdy na nás její obličej koukal z každého Bravíčka a drželi jsme jí palce, aby vyhrála další kolo hitparády Eso. Do Prahy určitě nepřivezla nic nevídaného. Žádnou extra nadupanou show plnou efektů. Songů mohla zazpívat klidně víc a možná mohla i vystřídat nějaký ten kostým. Vsadila na svou přirozenost, na nic si nehrála, energie jí nechyběla, a díky svým melodiím si podmanila i plnou holešovickou halu.
