Třeťák jsi začala psát na konci svého prváku. Nejde ale o tvoji první knížku, dvě předchozí ale byly sbírky poezie. Co tě nakoplo k tomu napsat román? 

Všechno se to tak nějak hezky sešlo, knížku jsem začala psát na začátku druhé vlny covidu. Bylo mi šestnáct, škola mě srala, tak co dělat. Ale nebyl to okamžitý nápad, Třeťák je třeba padesátý koncept a sedmá věc, která byla reálně dopsaná.

Míša, hlavní postava knihy, je trans* a kolem tranzice (= proces, během kterého trans* lidé začínají žít pod svým skutečným genderem) se točí celý příběh. Bylo pro tebe složité tohle téma otevřít?

Vůbec. Mně v tu dobu vůbec nedocházelo, jak velké téma to je. Takže jsem do toho prostě skočila po hlavě a bylo pro mě hlavně důležité k tomu přistupovat s pokorou. Protože stejně jako když autor píše historický román, tak je potřeba, aby si o problematice něco pečlivě nastudoval. 

Ella Fever a Třeťák. Foto: Natália Kudrnová

Jak tahle tvoje příprava probíhala?

Dělala jsem si několik měsíců rešerše, psala jsem různým trans* lidem, které jsem znala, měla jsem taky dotazníček. Tehdy jsem dokonce ani nevěděla, že se tranzice jmenuje tranzice, takže tam byly otázky typu: „Jak začala tvoje transformace?“. Měla jsem štěstí, že jsem měla kolem sebe hodně trans* lidí, kteří mi pomohli a díky kterým jsem dokázala nahlédnout jak do toho celého systému, tak i do jejich pocitů.

Hodně pomohly Transparent a Lenka Králová, která tehdy začínala točit videa na youtube, a jedna slečna ze Sudet, která právě procházela tranzicí. Byla ochotna mi přesně popsat, jak funguje hormonální terapie, jak si můžeš zažádat o kastraci a proč ten systém je nastavený tak, že dokud nejsi vykuchanej, tak tě ani na úřadě nebudou oslovovat tak, jak chceš, aby tě oslovovali.

Naučila ses tedy v tom procesu bádání něco, co jsi do té doby o trans* lidech nevěděla?

Úplně všechno. Nevěděla jsem vůbec nic. A to je ten zásadní problém – člověk vyleze ze základky s tím, že okey, vím, že je tady nějaká fotosyntéza a že mitochondrie je power house of the cell, ale nějaký sociálně relevantní témata se prostě vůbec neprobírají. To ve vzdělávacím systému strašně chybí.

Ella Fever a Třeťák. Foto: Natália Kudrnová

Byl tím pádem jedním z tvých cílů edukovat mladší cílovku?

Jo, rozhodně ano. Předsudky totiž v té době neměli jenom starší lidi, ale bohužel i moji vrstevníci. Já jsem tehdy měla svýho prvního kluka a ten dodneška nevěří na trans* lidi. On asi doteď žije ve světě, kde si myslí, že Lenka Králová je fakin Ježíšek. Obecně jsem byla hodně často konfrontovaná s lidmi, kteří to bytostně nechápali, kteří netušili, že člověk prostě nemůže jen tak přijít do nemocnice a říct si: „Hej, doktore, co takhle faloplastiku?“ Že tak to prostě nefunguje.

Nutno říct, že ten systém už se naštěstí posouvá, takže to není tak brutální jako v mojí knížce. Ta situace, která je popsaná ve Třeťáku, je aktuální pro rok jeho vzniku. Naštěstí už se teď komise setkává asi čtyřikrát ročně a je to čím dál tím lepší, i když pořád hodně daleko od ideálu.

Kromě toho, že jsi se s trans* lidmi radila v průběhu psaní, nechala jsi si od nich dát zpětnou vazbu i po dopsání knížky?

Ano, i po dopsání tu knížku četlo několik trans* lidí. Abych věděla, že je to něco, s čím lidi, kteří si tím procházejí, souzní. Protože je to zkrátka věc, kterou jsem já nikdy nezažila, nejsem trans*, ale chtěla jsem přinést knížku, která nikomu neublíží a nezpůsobí nějakou misinterpretaci té dané skupiny. Protože se bohužel velmi často děje, že se na základě nějakých mylných domněnek a informací z doslechu tvoří obraz celé menšiny.

Měla jsi po vydání Třeťáku nějakou vyloženě negativní zpětnou vazbu od trans* lidí? 

Určitě. Jedna z prvních recenzí byla vyloženě hejt, jak si dovoluju psát knížku o tomhle tématu, když sama nejsem trans*. Takových zpráv mi přišlo několik a já na ně vždycky odpovídám, že chápu, proč se můžou zlobit, ale podobná tvorba tu prostě nebyla a já se k tomu snažila přistupovat s co největší pokorou a akcentovat sama co nejvíc, že já nejsem trans*, ale chci ukázat, jak ten systém funguje.

Ella Fever a Třeťák. Foto: Natália Kudrnová

A chodí ti od trans* lidí i pozitivní reakce?

Určitě. Chodí mi moc hezký zprávy. Pochopitelně někteří jsou prostě pořád proti tomu, že někdo cis napíše knížku o trans* tématu, ale jinak jsou ty reakce vesměs pozitivní. Největší ego-up je, když mi někdo napíše, že se třeba díky mojí knížce necítí tak sám. A můj největší úspěch bylo, když se ze Třeťáku začaly dělat memes (smích)

Jsou na českém trhu další knížky s trans* tématem?

Theo Addair napsal Supertajný seznam věcí, což je knížka, která obsahuje trans* postavu, ale není vyloženě zaměřená na ten proces tranzice. 

Mají tvoje postavy reálné předlohy?

Eriku jsem napsala, protože jsem chtěla nějakou plus size postavu, abych se cítila líp sama se sebou. To byl vyloženě sobeckej záměr. A Míša je takový archetyp mého ideálního partnera/ideální partnerky, takový trošku můj sen.

Aktuálně je v procesu další knížka s názvem Jaro s Járou. Můžeš nám už prozradit něco bližšího? Budeš i v ní otevírat podobně důležitá témata?

Knížka Jaro s Járou se zaměřuje na osmnáctiletého Jáchyma, který je takový milovník, má hodně rád lidi okolo sebe. Často ale svou lásku míří na lidi, kteří ji nechtějí, nebo kteří si ji úplně nezaslouží. Co se týče nějaké reprezentace, tak on sám je se svojí sexualitou velmi fluidní, ale má sestřenku, která se v knize sice moc nevyskytuje, ale je zcela zásadní pro chod děje. Jmenuje Klára a je trans*. Takže uvidíme alespoň střípečky života trans* postavy.

Kdy si budeme moci Jaro s Járou koupit?

To v tuhle chvíli ještě netuším. Ale sledujte moje sociální sítě a určitě vám nic neuteče!