ČTVRTEK 

Čtvrteční den začal poněkud líně. Teploměr ukazoval něco přes třicet, když se do areálu holešovického Výstaviště začali pouštět první návštěvníci. Hned na začátku je určitě dobré zmínit, že od minulých let festival prošel změnami, vesměs k lepšímu. Areál byl rozlehlejší, výběr občerstvení širší a doprovodný program bohatší. Na své si přišly děti, milovníci podcastů a pokud jste vyloženě nevěděli, co se sebou, mohli jste si zahrát únikovku. Hlavně nebylo nutné zařizovat dobíjení náramků, takže člověk mohl hned od vstupu zamířit k nejbližšímu stánku s chlazenými nápoji.

I tak zde figurovaly některé zvláštnosti jako například poměrně nepřehledné a na první pohled nelogické VIP zóny nebo obecně rozmístění jednotlivých stagí. Po zvukové stránce se totiž funkčně osvědčila pouze jediná - Park Stage. Dalším negativem byl sám areál, v rámci kterého bylo poměrně složité se dobře orientovat.

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

Co se programu týče, festival se rozbíhal velmi pozvolna. Koncertů byla skutečně hrstka a při troše štěstí by se pravděpodobně tato vystoupení dala namáčknout do zbývajících dvou dnů. Za zmínku stojí určitě MIDI LIDI, PSH, Biig Piig nebo Aiko. Tahounem prvního dne byla norská zpěvačka Aurora a následně disco funkové uskupení Jamiroquai. Aurora předvedla minimalisticky působící koncert, během kterého zazněly především písně z jejího posledního alba The Gods We Can Touch. Vystoupení působilo jako velmi pohodový začátek celého festivalu. 

Jamiroquai vedle toho hráli na jistotu. Kvůli velmi špatné předpovědi, která se ale nakonec nevyplnila, začali koncert o půl hodiny dřív. Celý dvouhodinový set byla vlastně dlouhá řada tanečních funky songů, které byly proloženy vtipnými poznámkami frontmana a zpěváka Jaye Kaye. Set bohužel neměl žádný vrchol a po hodině už se mohl zdát trochu monotónním. Závěr večera pak patřil především Monkey Business s posilou některých členů J.A.R. 

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

PÁTEK

Druhý festivalový den již program běžel na plné obrátky. Vzduch se vyčistil a ochladil, což bylo znát i mezi návštěvníky, kteří byli mnohem aktivnější. Svým vystoupením překvapila na ČT ART Fontána stagi Jana Kirschner za doprovodu skvělé kapely. Navzdory ne moc dobrému zvuku, se kterým se tato stage bohužel potýkala během celého festivalu, se díky našlapanému setu a energii, která se nesla z pódia, brzy sešlo vcelku početné publikum.

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

Headlinery pátku byla francouzská zpěvačka Zaz, která se do České republiky v posledních letech vrací několikrát ročně, a synthová záležitost Moderat. V případě Zaz bylo publikum spíše vlažné, a i přes to, že se zpěvačka snažila získat si návštěvníky svými lámanými pokusy o češtinu, ve finále sklidila poněkud rozporuplné ohlasy. Naproti tomu Moderat předvedli skvělou audiovizuální podívanou plnou důmyslného hraní si s kontrastními zvuky, gradačními plochami a komplexními elektronickými beaty. Z pátečního dne můžeme zmínit ještě vystoupení tuzemského Lazer Viking nebo závěrečných Editors, kteří bohužel taktéž nepředvedli nejpřesvědčivější výkon a mnoho návštěvníků během jejich setu areál opustilo. Do jisté míry v tom jednoznačně mohl hrát roli zvuk, který nebyl ani na hlavní stagi příliš zdařilý.  

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

SOBOTA

Poslední den s sebou přinesl o něco vyšší teploty, ale žádná katastrofa se nekonala. I přesto se spousta potenciálních návštěvníků cestou na koncerty zdržela na Prague Ice Cream Festivalu, který se konal hned vedle areálu Metronome Prague. Brzy odpoledne se v Ploom Moon Clubu objevili The Silver Spoons. Koncert měl super energii, ostatně jako vždy, jen škoda uzavřeného a poměrně vydýchaného prostoru. Na Park Stage se v pozdějším odpoledni předvedla oblíbená zpěvačka Tove Lo. Nutno dodat, že by klidně svou energií, taneční hudbou a fresh zvukem utáhla i hlavní stage v nějakou pozdější hodinu. Za světla to přeci jen působilo místy trochu zvláštně.

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

Mezi tím se na hlavní stagi chystala kapela White Lies, která není v tuzemsku žádným nováčkem. Pop-rockové trio předvedlo přinejmenším dobrý a velice profesionální výkon. Bohužel výstavba setu příliš nikam nevedla a sklouzávala k tomu, že ke konci koncertu již spousta návštěvníků svá místa před stagí opouštěla a tvořila fronty u stánků s občerstvením. Na ČT Art Fontána stagi poté vystoupila tuzemská kapela MYDY. Co se týče výkonu, všechno bylo skvělé od vokálů, při instrumentální party, až po celkový vizuál. Početné publikum se skvěle bavilo od začátku až do konce. Škoda jen toho zvuku, který bohužel dost zážitek z vystoupení podkopával. Večer patřil M83, kteří by určitě byli důstojnou tečkou na závěr festivalu, kdyby nebyl jejich set místy až příliš rozpačitý. Publikum víceméně ožilo až v samotném závěru, kdy zazněly hity jako Midnight City nebo Mirror. 

Zdroj: Metronome Prague, Martin Šimral / Jan Hlaváček

Dojmy? Spíše vlažné.

Závěrem lze snad jen říct, že i když měl letošní Metronome Prague stoprocentně několik highlightů, žádný převrat se nekonal. Je těžké určit, koho bych sám za sebe pasoval do role nejlepšího interpreta. Pokud bych měl sestavit svůj seznam top 5 nejvydařenějších vystoupení, určitě by tam byla Tove Lo, Jamiroquai, Moderat, MYDY a The Silver Spoons.